Zdravíme rodné čechy ! Hlásíme se z USA! Jak to tady vypdá po 48. dnech?
Na apartmánu je vše v nejlepším nepořádku. I když každý prohlašuje, že si po sobě nádobí umývá, stejně se nějak kupí v dřezu. Nejlépe to vymysleli kluci ze Shannon Station (Kupek a Tygr).
Do špinavé pánvičky kápneme troche jaru, vložíme do dřezu pod kohoutek a pustíme mírný proud vody. Ono se to odmočí a my musíme do práce. Taky Míša zahlídla šváby. To se mi nezdá …
Odpadky házíme do velkého černého pytle co se dává do popelnic. Stojí v rohu v kuchyni. Sporák myjeme po každém 20cátem vaření a přezouváme se až těsně před koupelnou.
Jednou večer jsme si koupili pivo. Protože na pokladně nebyla žádná osoba co by nás odbavila, museli jsme využít samoobsluhovací kasu. To znamená, že na pokladní si zahrajete sami. Sami sjedete všechny čárové kódy a hezky vše zaplatíte! Projeli jsme přes laser bednu piv, a samozřejmě po nás chtěl počítáč identifikaci, zdali jsme starší 21 let. S tím vám musí vždy někdo pomoct. Ten někdo se podívá do pasu a dá pokyn počítači. A když se s vámi ten někdo tak zapovídá vyřvává "sovětský svaz", potřásá vám rukou, hned člověk zapomene zaplatit. Z toho plyne – piva zdarma !
Inu začal hezký večer. Popíjeli jsme na bytě a povídali. Do toho všeho jsme ze všech vypitých lahví a dalších věcí vyrobili na podlaze bludiště. Večer plynul krásně dál, až najednou kolem půlnoci někdo zabušil na dveře. Tak jsme křikli: Kdo je tam? Hlasitým hlasem se ozvalo: Boris !! Ptáme se kdo???
Boris !!! Ozvalo se znovu zpoza dveří. Kouknul jsem kukátkem a tam postava muže křičícího POLICE, ne Boris! Otevřeli jsme dveře a opravdu. Byl to velký policajt s vyholenou hlavou, knírem a baterkou v ruce.
Zarazil se, když uviděl naše bludiště. Nakonec nám vysvětlit abychom se ztišili, že naší sousedé si již několikrát stěžovali. To se nám ale taky nezdá …
Špinavé prádlo se nám už taky nikde neválí a nekupí, protože jsme byli v pravém americkém Laundromatu. Naházeli jsme mašiny a pak hráli na automatech než se vše opralo. Do toho nám hrál místní hispánský jukebox, celkem příjemná atmosféra.
Taky se snažíme chodit do města. Konto navštívených prostor nám povyrostlo o přírodopisné museum, Georgetown s jeho univerzitou, což je nejstarší část města, Alexandrii - část Washingtonu nebo jsme se na pár chvili ulili na Reaganovo letiště. Byli jsme tam jen tak sami, nikým a ničím nerušeni jsme si vyzkoušeli jaké to je prodávat šperky, rentgenovat sebe a zavazadla a užít si pár chvil bez lidí.
Jednoho večera jsme se domluvili s plavčicí Míšou, aby nás počkala na bazénu a my si tam společně něco ugrilovali. Bylo půl desáté. Kupek a Tygr se vrátili z práce. Tak jsme k nim naskočili do auta s batohama plnýma masa, salátu a vyjeli.
Nemusím zdůrazňovat, že kluci to měli zmáklé a věděli kam jedeme. Bazén měl být vzdálen asi 10 minut autem (pro toho kdo zná cestu ovšem).
Jeli jsme tam skoro hodinu a půl. Když už jsme se konečně dostali na místo, Míša nikde. Kuba s Tygrem objevili boční vchod. Na pár chvil jsme se tam usídlili, zapálili gril a jedli.
Všechno nasvědčovalo tomu, že strávíme hezký bezproblémový večer. Jen však do té doby, než jsme chtěli nastoupit do auta.
Když jsme docházeli k parkovišti, auto tam totiž nebylo. Kuba stál přesně tam, kde jsme ho zaparkovali, a divil se … naše Subaru zmizelo. Zbylo tam je prázdé parkovací místo.
Všimli jsme si mladého američana, který byl zjevně taky vyděšen a ještě k tomu nadával u miniaturní cedule. Tato značka vše vysvětlila. Zhrozili jsme se nad pokutou za odtažení. Kupek s Tygrem nasedli na taxíka a jeli po stopách Subaru. Nakonec jsme se vrátili v pořádku, chudší o 100 dolarů ale zase o něco zkušenější.
Na bazénu jsme byli nuceni vyhodit dalšího vzbouřence. Okolnosti jsou podivné. Jeho dívka měla v plavkách velikou díru a myslela si, že nás to zajímá. Onen klučina na nás vystartoval a pořvával z druhého konce bazénu. Kuba seděl na chairu a jen na něj mávl rukou, že ho neslyší. Když něco chce ať přijde! To se mu nelíbilo a začal nadávat do všeho možného. Přiskočili jsme k němu a řekli ať vypadne z bazénu. Začal nadávat víc. Jediné co nám zbylo je vyhodit ho do konce prázdnin. Stalo se tak! Chtěli jsme mu zabavit poolpas, samozřejmě ho nedal. Když jsme se ho zeptali na jméno taky nevěděl.
Byl to jeden z místních hispánských puberťáků. Když jsme mu nemohli dát pár facek, tak jsme řekli, že hlásí velmi horký konec léta. Aspoň troche úleva ...
Představím vám jednoho našeho 10 letého kamaráda. Jmenuje se Loui a pochází z El Salvadoru. Do Ameriky přišel z mnoha důvodů. Třeba proto, že museli mít kolem domu vysoký plot s ostnatým drátem proti zlým klukům jak nám řekl. Proto, že se u nich ve škole stala vražda, nebo když se šel projít do přírody potkal anakondu, kobru, štíry nebo jedovaté žabky. V moři se nekoupal, protože je plné smrtonosných rejnoků.
Přejít americkou hranici se mu a jeho rodině podařilo až napodruhé. Poprvé šli džunglí, ale na hranici je zadrželi a uvěznili. Po propuštění se tu nakonec dostali. Narodili se mu další dva bratři a žije se jim zde dobře. Toho kluka máme čím dál radši.
Náš Bulharský supervisor nám jednoho dne přijel opravit rozbitou pumpu. Probíhalo to takto: přihasil s hlasitě puštěným HIP-HOP, bílým trikem, basseballovou čepicí a kombinačkama v ruce. What´s up man (jak se vede) zeptal se. Vešel do pump roomu, odkud se ozvalo hlasité (what a fucking shit) (přeloženo: co to kurva je). Vzal telefon a volal majiteli který to včas opravil.
Místy jsme už ameriky přejezeni a otráveni. Svět se nám vždy rozjasní, když se nás některý z našich malých kamarádů zeptá na domov, kamarády nebo naše dívky.
mějte se hezky česky,
Zdraví kluci
No comments:
Post a Comment