Monday, July 23, 2007
Policista Boris, pračka, odtažené auto a další příhody stříčka Příhody
Zdravíme rodné čechy ! Hlásíme se z USA! Jak to tady vypdá po 48. dnech?
Na apartmánu je vše v nejlepším nepořádku. I když každý prohlašuje, že si po sobě nádobí umývá, stejně se nějak kupí v dřezu. Nejlépe to vymysleli kluci ze Shannon Station (Kupek a Tygr).
Do špinavé pánvičky kápneme troche jaru, vložíme do dřezu pod kohoutek a pustíme mírný proud vody. Ono se to odmočí a my musíme do práce. Taky Míša zahlídla šváby. To se mi nezdá …
Odpadky házíme do velkého černého pytle co se dává do popelnic. Stojí v rohu v kuchyni. Sporák myjeme po každém 20cátem vaření a přezouváme se až těsně před koupelnou.
Jednou večer jsme si koupili pivo. Protože na pokladně nebyla žádná osoba co by nás odbavila, museli jsme využít samoobsluhovací kasu. To znamená, že na pokladní si zahrajete sami. Sami sjedete všechny čárové kódy a hezky vše zaplatíte! Projeli jsme přes laser bednu piv, a samozřejmě po nás chtěl počítáč identifikaci, zdali jsme starší 21 let. S tím vám musí vždy někdo pomoct. Ten někdo se podívá do pasu a dá pokyn počítači. A když se s vámi ten někdo tak zapovídá vyřvává "sovětský svaz", potřásá vám rukou, hned člověk zapomene zaplatit. Z toho plyne – piva zdarma !
Inu začal hezký večer. Popíjeli jsme na bytě a povídali. Do toho všeho jsme ze všech vypitých lahví a dalších věcí vyrobili na podlaze bludiště. Večer plynul krásně dál, až najednou kolem půlnoci někdo zabušil na dveře. Tak jsme křikli: Kdo je tam? Hlasitým hlasem se ozvalo: Boris !! Ptáme se kdo???
Boris !!! Ozvalo se znovu zpoza dveří. Kouknul jsem kukátkem a tam postava muže křičícího POLICE, ne Boris! Otevřeli jsme dveře a opravdu. Byl to velký policajt s vyholenou hlavou, knírem a baterkou v ruce.
Zarazil se, když uviděl naše bludiště. Nakonec nám vysvětlit abychom se ztišili, že naší sousedé si již několikrát stěžovali. To se nám ale taky nezdá …
Špinavé prádlo se nám už taky nikde neválí a nekupí, protože jsme byli v pravém americkém Laundromatu. Naházeli jsme mašiny a pak hráli na automatech než se vše opralo. Do toho nám hrál místní hispánský jukebox, celkem příjemná atmosféra.
Taky se snažíme chodit do města. Konto navštívených prostor nám povyrostlo o přírodopisné museum, Georgetown s jeho univerzitou, což je nejstarší část města, Alexandrii - část Washingtonu nebo jsme se na pár chvili ulili na Reaganovo letiště. Byli jsme tam jen tak sami, nikým a ničím nerušeni jsme si vyzkoušeli jaké to je prodávat šperky, rentgenovat sebe a zavazadla a užít si pár chvil bez lidí.
Jednoho večera jsme se domluvili s plavčicí Míšou, aby nás počkala na bazénu a my si tam společně něco ugrilovali. Bylo půl desáté. Kupek a Tygr se vrátili z práce. Tak jsme k nim naskočili do auta s batohama plnýma masa, salátu a vyjeli.
Nemusím zdůrazňovat, že kluci to měli zmáklé a věděli kam jedeme. Bazén měl být vzdálen asi 10 minut autem (pro toho kdo zná cestu ovšem).
Jeli jsme tam skoro hodinu a půl. Když už jsme se konečně dostali na místo, Míša nikde. Kuba s Tygrem objevili boční vchod. Na pár chvil jsme se tam usídlili, zapálili gril a jedli.
Všechno nasvědčovalo tomu, že strávíme hezký bezproblémový večer. Jen však do té doby, než jsme chtěli nastoupit do auta.
Když jsme docházeli k parkovišti, auto tam totiž nebylo. Kuba stál přesně tam, kde jsme ho zaparkovali, a divil se … naše Subaru zmizelo. Zbylo tam je prázdé parkovací místo.
Všimli jsme si mladého američana, který byl zjevně taky vyděšen a ještě k tomu nadával u miniaturní cedule. Tato značka vše vysvětlila. Zhrozili jsme se nad pokutou za odtažení. Kupek s Tygrem nasedli na taxíka a jeli po stopách Subaru. Nakonec jsme se vrátili v pořádku, chudší o 100 dolarů ale zase o něco zkušenější.
Na bazénu jsme byli nuceni vyhodit dalšího vzbouřence. Okolnosti jsou podivné. Jeho dívka měla v plavkách velikou díru a myslela si, že nás to zajímá. Onen klučina na nás vystartoval a pořvával z druhého konce bazénu. Kuba seděl na chairu a jen na něj mávl rukou, že ho neslyší. Když něco chce ať přijde! To se mu nelíbilo a začal nadávat do všeho možného. Přiskočili jsme k němu a řekli ať vypadne z bazénu. Začal nadávat víc. Jediné co nám zbylo je vyhodit ho do konce prázdnin. Stalo se tak! Chtěli jsme mu zabavit poolpas, samozřejmě ho nedal. Když jsme se ho zeptali na jméno taky nevěděl.
Byl to jeden z místních hispánských puberťáků. Když jsme mu nemohli dát pár facek, tak jsme řekli, že hlásí velmi horký konec léta. Aspoň troche úleva ...
Představím vám jednoho našeho 10 letého kamaráda. Jmenuje se Loui a pochází z El Salvadoru. Do Ameriky přišel z mnoha důvodů. Třeba proto, že museli mít kolem domu vysoký plot s ostnatým drátem proti zlým klukům jak nám řekl. Proto, že se u nich ve škole stala vražda, nebo když se šel projít do přírody potkal anakondu, kobru, štíry nebo jedovaté žabky. V moři se nekoupal, protože je plné smrtonosných rejnoků.
Přejít americkou hranici se mu a jeho rodině podařilo až napodruhé. Poprvé šli džunglí, ale na hranici je zadrželi a uvěznili. Po propuštění se tu nakonec dostali. Narodili se mu další dva bratři a žije se jim zde dobře. Toho kluka máme čím dál radši.
Náš Bulharský supervisor nám jednoho dne přijel opravit rozbitou pumpu. Probíhalo to takto: přihasil s hlasitě puštěným HIP-HOP, bílým trikem, basseballovou čepicí a kombinačkama v ruce. What´s up man (jak se vede) zeptal se. Vešel do pump roomu, odkud se ozvalo hlasité (what a fucking shit) (přeloženo: co to kurva je). Vzal telefon a volal majiteli který to včas opravil.
Místy jsme už ameriky přejezeni a otráveni. Svět se nám vždy rozjasní, když se nás některý z našich malých kamarádů zeptá na domov, kamarády nebo naše dívky.
mějte se hezky česky,
Zdraví kluci
Sunday, July 8, 2007
4.červenec - Independence Day
Čtvrtý červenec 1776 se zapsal do amerických dějin. Thomas Jefferson byl hlavním autorem americké nezávislosti ve Philadelphii.
Tento americký svátek jsme slavili i my. Já si vyzdobil kolo a kluci připevnili americké vlajky i na auto, takže vypadalo jako vládní speciál. Vydali jsme se do centra, podívat se na ohňotroj. Ulice byly neuvěřitelně přeplněné. Parkovalo se na trávě, přes obrubníky, na zebrách … neměli jsme nejmenší šanci někde zastavit. Řeka Potomac byla obležena lidmi na loďkách a člunech. Ti co vysedávali na trávě tam měli své grily, stany a lednice s občerstvením.
Nakonec se zaparkovat povedlo a tak jsme se mohli dívat na onen ohňostroj.
Popravdě nás to nijak nenaplnilo a po půl hodině střílení nad Washingtonským monumentem jsme odjeli. Jediné so jsme totiž s sebou vzali, byly polorozjedené čipsy a vanilková kola.
Jako američané jsme rozhodně připravení nebyli.
Cestou zpět jsme se zastavili ještě na párty v golfovém klubu. Ta už však byla u konce ...
Wednesday, July 4, 2007
rybářský downtown
Tohle pondělí se vstávalo zvlášť špatně. Byli jsme v noci na pivo, cestou zpět jsme se projeli víc než je zdrávo a ráno vstávat. Vůbec celé dopoledne se nepovedlo. Druhá práce kterou jsme měli dělat je tak mizerně placená, že jsme nakonec usoudili nene - budeme raději na bazén chodit hezky vyspaní, zaplaveme si a pak odpočívat.
Sedíme na autobusové zastávce opět směr Pentagon. 200 kilová američanka nás okřikuje, abychom pustili sednout jednu dívku, která se k nám neměla v úmyslu přiblížit ani na 10 metrů. Zašla do domu. Opět vychází a neodpustí si dalších pár napomenutí na náš ůčet. Mávneme rukou a prcháme do muzea Letectví a kosmonautiky.
Usoudili jsem, že je jedno z nejhezčích, které jsme viděli! Nachází se na Independence Street která směřuje k Washingtonskému kapitolu (Kongres).
Vejdeme do obrovské haly, kde nás hezky prošacují a projdeme rámem jestli nepašujeme nějaké trhaviny. Rázem se ocitneme jako v nebi. Visí tady na stropě letadla v životní velikosti. Je tu plno raket, průzkumných vozidel, oblečení pro kosmonauty, jejich osobních věcí.
Je to rozsáhlé muzeum, ale i přesto je zde k dispozici pouze 10 procent veškerého materiálu. Jestli chcete vidět zbylých 90 a to letadlo Concord, americký Raketoplán a spousty dalších, musíte navštívit obrovský hangár na mezinárodním Washingtonském letišti Dulles Airport.
V tom nás už securiťáci upozorňovali, že se zavírá.
Jelikož jsme museum za skoro tři hodiny zdaleka neprošli, řekli jsme si, že se zde vrátíme a všechno si důkladně prohlédneme.
Vyšli jsme od letadel, sedli si na lavičku před Národní galerii a pozorovali americké publikum. Bylo teplo, lidé běhali, jezdili na kole a hráli baseball. Krásná atmosféra. Cestou zpět jsme šli zahradou Smithsonian Castle, kolem centrály Washingtonské pošty až k přístavišti.
To si nás okamžitě podmanilo! Bylo to jako z filmu. Staré, polorozpadlé dřevěné domy. Všude plno lidí, kteří se neustále překřikovali. Pulty se prohýbaly pod tunami ryb, krabů, ústřic, krevet a nevím čeho všeho ještě. Rybáři přijížděli s naloženými loďkami, nebo jen tak lovili na molu.
Řekli jsme si, že si dáme nějakou specialitu. Šel jsem okolo pultu s krabama a hned mě oslovil rýbář, zdali nechci. Protože se krabi ještě hýbali, řekl jsem, že je neumím připravit. Podal mi stručný návod a dal mi jednoho do ruky ať ochutnám (vařený samozřejmě :) ) Člověk by jich musel sníst tak 15 aby se nasytil. Tak jsme pokračovali kolem pultů až k jednomu, kde jsme nevydrželi. Prodrali jsme se přes spoustu řeřich (výraz pro černochy) a koupili si už ani nevím co. Nebylo toho mnoho. Sedli jsme si na molo, pořádali onu dobrotu a pozorovali rybáře.
V tom jeden tahá malého sumce. Zjistil náš zájem a přes děravý úsměv a dásně námořníka nám začal vysvětlovat jak na toho malého uloví velkého.
Druhá polovina dne se moc vydařila. Spokojeni a najedeni sedáme na metro a jedeme domů.
Monday, July 2, 2007
Auta v D.C.
K našemu apartmánu přibyl nový člen. Má čtyři kola a ulehčuje nám dopravu. Dostali jsme auto. Je to světle zelené Subaru rok výroby 1996 s automatickou převodovkou jako většina místních automobilů. Když ho kluci přivezli, jeli jsme se s Kubou hned projet.
V americe jsou všechny semafory až za křižovatkou a doprava se může odbočit i na červenou pokud nic nejede samozřejmě. Jeli jsme se podívat do nejproslulejší sítě amerických obchodů, kterou je Wall-Mart.
V americe jsou všechny semafory až za křižovatkou a doprava se může odbočit i na červenou pokud nic nejede samozřejmě. Jeli jsme se podívat do nejproslulejší sítě amerických obchodů, kterou je Wall-Mart.
Po pěti proudové dálnici, na kterou se napojíme asi tak pět minut od našeho domu se cestuje velmi dobře. Zjistili jsme, že nám někde uniká benzín. Ten je tady sice levný (18 korun za litr) ale auto půjde raději na generálku.
Tankuje se tady něco jako Natural 95 ale nízko oktanový (kolem 87), tudíž ne příliš kvalitní. Všude jsou však stanice Shell, kde řidičí napájí svá auta zdaleka ne tak kvalitní Shell V Power Race šťávou jako u nás. Nafta je tu dražší než benzín a tak není divu, že skoro vše je poháněno benzínem. Většina autobusů jezdí na plyn.
Ve Washingtonu nepotkáte typické ameriky před každým domem. Nějaké tu jsou, ale spíše tu jezdí moderní vozy. Pick-up v nejrůznější provedeních. S dvěma nápravami, s třema … Všechny jsou obrovské a silné a všechny papají benzín, ne naftu. Standartním motorem je zde benzínový osmiválcový 6ti litr. Ty největší zrůdy nás však překvapily obsahem motoru 7 i 8 litru.
Oblíbené jsou tu i džípy. Opět obrovské! Kdysi jsem slyšel, že BMW X5 nebo Mercedes M jsou tu malá auta. Mohu potvrdit, vypadají tady opravdu male.
Sportovní obsazení je zde taky bohaté. Často potkáte Ford Mustang (skoro všude), Chevrolet, Nissan 350Z, Acura, i Porsche je zde k zahlédnutí. Nové Audi, Mercedesy a BMW patří zámožnějším obyvatelům. Nejezdí zde Opely.
Častými jsou zde americké Lincoln Towncar - velmi elegantní a krásné limuzíny.
Nejvíc rozdílné jsou asi policejní vozy, taxíky, ambulance a hasiči. Policajti jezdí sami ve Ford Crown Victoria a je jich tu spousta. Taxíky jsou opět Fordy Crown Victoria v různých barvách.
Blue, yellow, red, diamond, white, black cabs. Doprava taxíkem je zde taky levná. Vyplatí se zavolat taxík, pokud chcete někam do centra.
Ambulance nejsou žluté ale červené. Obité chromovými díly a posázené různými blikači. Hasičská auta vypadají, jako by nikdy nehasila. Krásně naleštěná, a třpitící se.
V půjčovnách si můžete vybrat z několika tříd. Economy, classic, luxury, pick-up, van, sports.
Řidičské oprávnění dostanou američané už v 16 letech. Většina silných aut se půjčuje od 21 a těch ještě silnějších až od 24 let. Ford Mustang, který je na obrázku se dá půjčit od 70 dolarů na den (Samozřejmě ne s motorem GT J ) Nejlevnějšího “japonce” nebo “korejce” pořídíte už od 35 dolarů na den. Velký a silný pick-up GMC je o něco dražší - od 120 dolarů.
Na poznávací značky si američané mohou nechat napsat co chtějí, dokonce i namalovat!
Všude je plno aut, není kde zaparkovat, dálnice je plná ráno i v noci ... zlaté malé české městečko!
Strpení, naše Subaru vám ukážu! Stejně jako největší prodejnu Porsche, kterou jsem kdy viděl!
Subscribe to:
Posts (Atom)
