rybářský downtown

Tohle pondělí se vstávalo zvlášť špatně. Byli jsme v noci na pivo, cestou zpět jsme se projeli víc než je zdrávo a ráno vstávat. Vůbec celé dopoledne se nepovedlo. Druhá práce kterou jsme měli dělat je tak mizerně placená, že jsme nakonec usoudili nene - budeme raději na bazén chodit hezky vyspaní, zaplaveme si a pak odpočívat.

Sedíme na autobusové zastávce opět směr Pentagon. 200 kilová američanka nás okřikuje, abychom pustili sednout jednu dívku, která se k nám neměla v úmyslu přiblížit ani na 10 metrů. Zašla do domu. Opět vychází a neodpustí si dalších pár napomenutí na náš ůčet. Mávneme rukou a prcháme do muzea Letectví a kosmonautiky.

Usoudili jsem, že je jedno z nejhezčích, které jsme viděli! Nachází se na Independence Street která směřuje k Washingtonskému kapitolu (Kongres).
Vejdeme do obrovské haly, kde nás hezky prošacují a projdeme rámem jestli nepašujeme nějaké trhaviny. Rázem se ocitneme jako v nebi. Visí tady na stropě letadla v životní velikosti. Je tu plno raket, průzkumných vozidel, oblečení pro kosmonauty, jejich osobních věcí.
Je to rozsáhlé muzeum, ale i přesto je zde k dispozici pouze 10 procent veškerého materiálu. Jestli chcete vidět zbylých 90 a to letadlo Concord, americký Raketoplán a spousty dalších, musíte navštívit obrovský hangár na mezinárodním Washingtonském letišti Dulles Airport.
V tom nás už securiťáci upozorňovali, že se zavírá.
Jelikož jsme museum za skoro tři hodiny zdaleka neprošli, řekli jsme si, že se zde vrátíme a všechno si důkladně prohlédneme.

Vyšli jsme od letadel, sedli si na lavičku před Národní galerii a pozorovali americké publikum. Bylo teplo, lidé běhali, jezdili na kole a hráli baseball. Krásná atmosféra. Cestou zpět jsme šli zahradou Smithsonian Castle, kolem centrály Washingtonské pošty až k přístavišti.

To si nás okamžitě podmanilo! Bylo to jako z filmu. Staré, polorozpadlé dřevěné domy. Všude plno lidí, kteří se neustále překřikovali. Pulty se prohýbaly pod tunami ryb, krabů, ústřic, krevet a nevím čeho všeho ještě. Rybáři přijížděli s naloženými loďkami, nebo jen tak lovili na molu.
Řekli jsme si, že si dáme nějakou specialitu. Šel jsem okolo pultu s krabama a hned mě oslovil rýbář, zdali nechci. Protože se krabi ještě hýbali, řekl jsem, že je neumím připravit. Podal mi stručný návod a dal mi jednoho do ruky ať ochutnám (vařený samozřejmě :) ) Člověk by jich musel sníst tak 15 aby se nasytil. Tak jsme pokračovali kolem pultů až k jednomu, kde jsme nevydrželi. Prodrali jsme se přes spoustu řeřich (výraz pro černochy) a koupili si už ani nevím co. Nebylo toho mnoho. Sedli jsme si na molo, pořádali onu dobrotu a pozorovali rybáře.
V tom jeden tahá malého sumce. Zjistil náš zájem a přes děravý úsměv a dásně námořníka nám začal vysvětlovat jak na toho malého uloví velkého.

Druhá polovina dne se moc vydařila. Spokojeni a najedeni sedáme na metro a jedeme domů.